silny.eu

Sklátila mě angína a tak dávám do kupy svoje nastřádané resty. Na přelomu ledna/února jsme byli na víkend na zasněžené chalupě. Bohužel začátek akce nás pronásledovala pekelná smůla. Já jsem přišel o všechny doklady, respektive celou peněženku. Tomu dobrákovi, co mi to pravděpodobně ukradl, nepřeju v životě nic pěkného. Přišel si na 100,- Kč (víc peněz jsem v peněžence neměl). Zato starostí, které mi tím přinesl … Stane-li se něco podobného někomu dalšímu, zde je návod co se musí bezodkladně udělat:

1. pokud možno ihned zablokovat veškeré platební karty (pomocí internetového bankovnictví to už dnes není problém)
2. pokud možno ihned navštívit nejbližší služebnu policie a nahlásit ztrátu či krádež občanského průkazu – dostanete od nich ihned potvrzení o ztrátě občanského průkazu. S tímto potvrzením a s dalším dokladem, kde je fotografie (například pas) můžete omezenou dobu fungovat.
3. k žádosti o duplikát občanského průkazu budete potřebovat 1 fotografii, rodný list a 100,- Kč.
4. řidičský průkaz dostanete dočasný – bez fotografie, budete potřebovat 1 fotografii, ono potvrzení od policie o ztrátě občanského průkazu, pas (jiný doklad s fotografií). Zaplatíte 50,- až při převzetí nového řidičáku.

Já jsem to měl ještě navíc zpestřeno tím, že jsem v peněžence nosil malý techničák od služebního auta. Takže k tomu ještě jsem oběhl další úřad, potřeboval jsem k tomu “jen” plnou moc leasingovky, plnou moc mého zaměstnavatele, velký technický průkaz a opět sadu osobních dokladů (pas + potvrzení) a 100,- Kč. Malé OTP naštěstí vystavují na počkání a lze si na internetu dopředu sjednat termín.

Toto byla lapálie, která potkala mě. Naše kamarády oslabila choroba, takže s námi vyráželi v poloviční sestavě – Dominik s Matyášem. (Už jsme na to malinko zvyklí, protože Silvestr jsme absolvovali v naprosto stejné sestavě!) Jonáš zůstal v posteli a Eva se o něj starala. Byla to škoda. Na chalupě bylo parádně, všude sníh a mrzlo. Ve Světlé nad Sázavou jsme objevili sjezdovku (rozuměj pro nás to byla novina, jinak je tam už hodně dlouho), která je úplně akorát jak pro holky tak pro nás. Moc mě mrzelo, že jsem si nevzal snowboard, protože je to úplně ideální cvičný svah. Alice se rozjezdila tak, že nahoru i dolů už jezdila úplně sama. Pro Pavlu to byla samozřejmě už brnkačka, tak s Matyášem spíš blbli, než že pilovali styl. Nějaký fotky jsou k vidění ve fotogalerii.

Další vemi zajímavou událostí v našem ukrutně rychle plynoucím životě byl reprezentační ples Prahy 10. Byli jsme na něm už vloni, kdy byl dohromady tuším že s Prahou 13. Vloni byl velmi vydařený, proto jsem se malinko bál srovnání. Omezenější finanční rozpočet byl znát, ale i tak to bylo více než velkorysé. Jedli jsme, pili jsme, tančili jsme, bavili jsme se královsky. Nějaké fotky jsou ve fotogalerii zezahraďáku.cz. Ráno po plese jsem se probudil s bolením v krku a do teď ležím bídně chcíplý v posteli.

Tuto sobotu – 27.9.2008 jsme během jednoho dne navštívili dvě náročné akce. Náročné jak psychicky, tak fyzicky.

Bleší trhy

Musím říct, že návštěva bleších trhů na Kolbence je pro mě snad nejhorším zážitkem za posledních deset let. Vůbec mi nejde do hlavy, jak někdo něco takového mohl vůbec povolit. Portfolio prodávaného zboží se dle mého názoru na první pohled skládá z vykradených autodílen, vykradených půjčoven nářadí, vykradených aut a vykradených chalup. Nechci to nějak generalizovat, ale tak to na mě onu slunnou sobotu působilo. S vědomím žloutenkové epidemie v Praze se mi po prodejní ploše nechodilo nijak příjemně. Musím konstatovat, že jsem až na drobné výjjimky zcela postrádal onoho “původního ducha” bleších trhů. Kdo jste tam ještě nebyl, vřele doporučuji.

FOR ARCH 2008

Notně rozladěn z bleších trhů jsem se přesunul do Letňan na FOR ARCH. Chtěl jsem na výstavu kvůli mnoha věcem a proto jsem se hodně těšil. První, co mě nemile překvapilo, byla naprostá nezvládnutost dopravní “samoobslužnosti”. To, že je vyhrazené parkoviště plně obsazeno, jsem se dozvěděl až po třiceti minutách v koloně před uzavřeným vjezdem. Dva pánové ve svítivých vestách jasně dávali najevo, že se mám otočit a odjet. Plechová cedule oznamovala, že mám použít parkoviště před OD Tesco a dojít zpět pěšky (kdo to v Letňanech znáte, asi uznáte, že to není zrovna blízko). Policistka opodál (po dlouhé době první příjemná osoba!) mi poradila, že nejblíž to mám na P+R parkoviště u stanice metra. Tam je parkovné 10,- Kč za celý den. Toto záchytné parkoviště bylo poměrně prázdné. Proč hoši ve svítivých vestách nesměrovali auta tam? Co mě posléze nadmíru pobouřilo, byla informace, že ono přeplněné parkoviště (louka vedle letiště) je za 100,- Kč. Na výstavě jsem pořídil co jsem chtěl, to jsem byl velmi spokojen, ale tyhle drobnosti okolo mě prostě štvou. Myslel jsem si, že tahle doba je už dávno pryč. Holt “ostrá sobota”.

Tak jsem byl v sobotu ráno na štikách. Celý den začal neslavně. Zaspal jsem – a to ne málo. Chtěl jsem být v 7:00 u vody, ale vzbudil se až v 6:28. Cesta z Prahy do Týnce nad Sázavou není na půl hodiny (leda bych jel jako prase). Po zevrubném prozkoumání iPhone – budíku jsem přišel na to, že jsem si sice správný čas buzení nastavil, ale už jsem si nevšiml, že to nastavení platí pouze pro všední dny.

Chytit ouklej se ukázalo taky jako ne úplně snadný úkol, ale po cca 20-ti minutách jsem měl první prut nastražen. Vystrčil jsem ho úplně k vrbičce. Ouklej na druhý šla už rychleji. V půl deváté jsem měl záběr na svém sedmimetrovém štikobijci. Malinko jsem znejistěl, protože jsem při svém chaotickém pozdním příchodu k vodě úplně zapomněl prozkoumat vodu a teprve při záběru jsem si všiml větví ve vodě. Tak jsem moc nevyčkával a raději hned zasekl. Následovala klasika. Rybu jsem ani neviděl, povodil jsem si ji sotva 30 vteřin a byla pryč. Záběr na druhý prut přišel po desáté hodině, štiku jsem tentokrát i zahlédl (měla sotva míru) a následovala další klasika – výskok, zaklepání hlavou a byla pryč. Ach jo.

Jak praví klasik: “Strávil jsem příjemné chvíle u vody”. Takže tentokrát to skončilo 2:0, ale počkejte příště …

Tak jsme my muži šťastně přečkali mírnou oslavičku čarodějnic u našich kamarádů v Sedlčánkách. S nesmírným překvapením jsme s urputnou bolestí v hlavě shledali, že 1. června se dožily i naše drahé polovičky.