Tak jsem byl v sobotu ráno na štikách. Celý den začal neslavně. Zaspal jsem – a to ne málo. Chtěl jsem být v 7:00 u vody, ale vzbudil se až v 6:28. Cesta z Prahy do Týnce nad Sázavou není na půl hodiny (leda bych jel jako prase). Po zevrubném prozkoumání iPhone – budíku jsem přišel na to, že jsem si sice správný čas buzení nastavil, ale už jsem si nevšiml, že to nastavení platí pouze pro všední dny.
Chytit ouklej se ukázalo taky jako ne úplně snadný úkol, ale po cca 20-ti minutách jsem měl první prut nastražen. Vystrčil jsem ho úplně k vrbičce. Ouklej na druhý šla už rychleji. V půl deváté jsem měl záběr na svém sedmimetrovém štikobijci. Malinko jsem znejistěl, protože jsem při svém chaotickém pozdním příchodu k vodě úplně zapomněl prozkoumat vodu a teprve při záběru jsem si všiml větví ve vodě. Tak jsem moc nevyčkával a raději hned zasekl. Následovala klasika. Rybu jsem ani neviděl, povodil jsem si ji sotva 30 vteřin a byla pryč. Záběr na druhý prut přišel po desáté hodině, štiku jsem tentokrát i zahlédl (měla sotva míru) a následovala další klasika – výskok, zaklepání hlavou a byla pryč. Ach jo.
Jak praví klasik: “Strávil jsem příjemné chvíle u vody”. Takže tentokrát to skončilo 2:0, ale počkejte příště …
No Comments